"

Jdu po parku, modlím se desátek růžence. Nedávno podzimem vybarvené stromy oblékají bílou uniformu. Vnímám ten soulad, jednomyslný vkus. Zima je dechberoucí a cosi nepoznaného v sobě skrývá. Schody vyběhnu, někde je ve mně spousta energie. Je silná, ale klidná. Připravená, ale ne bouřlivá. Hmatatelná, ale ne konkrétní.

Sedím ve vlaku. Vše kolem ubíhá. Celá republika přijímá pokorně bílý háv. Není jediného města, které by se vzpouzelo, není jediná továrna, která by se bránila. Olomouc, Pardubice, Kolín, Praha, Beroun, Plzeň. Všechna přijímají to, co je jim sesláno. Čtu jenom tak, jeden článek za druhým. Nevím, co čeká na druhé straně. Vím jen, že mi vánoční dvojčíslo Nového Prostoru vystačí na celou cestu domů.

Usínám a znovu se probouzím. Zasněžené jsou břehy Labe, Vltavy i Berounky. Zima je, a je všude. Jsem plný, po semestru je na co vzpomínat. Spousta lidí mi vstupuje do vzpomínek a ukazují mi, že mám za sebou další kus mé cesty. A já cítím, že se něco děje. Něco je jinak.

Vystupuji na nádraží. Poprvé od výluky, poprvé po rekonstrukci. Je to jiné, je to krásné, je to přítomné. Ale není to vnější forma. Není to novým nátěrem ani novým rozměrem. To všechno tu je, ale o tom to není.

Vyrážím na poslední kus své cesty. Už je tma a bílé vločky jsou barveny září lamp. Sníh je tak dokonale přemrzlý. Vrže, vrže, vrže. S každým krokem. Tenhle zvuk na youtube nenajdu. Tenhle zvuk je. Utíkám z hlavní třídy a jdu raději parkem. I v parku to je, je to zvláštní. Je to se mnou už od rána a ještě mě to neomrzelo. Je to pořád stejné, ale vůbec se to neopakuje.

Pomalu mi to dochází, něco je jinak. Změnil se čas. Už nevládne budoucnost. Došlo ke změně. Semestr skončil. Předtermíny jsou pryč. Zkouškové je zahaleno Vánočním příběhem, který jsem ještě nezačal psát. Je to tady. Je advent. Nic jiného neurčuje, co mám dělat, co si mám myslet, co se mám učit. Advent je přítomný. Jak jinak se chcete na něco těšit? Chcete tomu jít naproti, chcete to připravit, chcete předpremiéru? ale no tak. Vždy je to tak jednoduché, stačí být. A být může člověk jenom jednou, právě teď.