DOKUD NEMÁME TVÁŘ

C. S. Lewis

Pod tímto poněkud nejasným názvem se skrývá další z mnoha klenotů, kterými C.S. obohatil poklady beletrie. Děj této knihy spadá do dob antických hrdinů. Hlavní hrdinka Orual, královna Glóme, ji podává jako svou žalobu vůči bohům a hned v prní části líčí svůj nelehký život. Čtenář znalý řecké mytologie brzy pozná, že Orual je  vlastně sestrou bohyně Psyché. Stejně tak brzy vyjde najevo, že v tomto díle nám C.S. podává svou verzi starověkého eposu o Psyché a Kupidovi.

Následující řádky obsahují děj knihy. Kdo se hodláš knihu číst, ušetři si námahu a řádky přeskoč. Kdo hledáš moudrost v tomto příspěvku, sáhni rovou po knize, neboť v těctho řádcích moudrost nenajdeš. Kdo nemáš čas, čísti další příspěvek "čtenářského deníku", pokračuj až za závorkou.(Život Orual (= děj knihy) plyne asi tak, jak bychom od antické hrdinky očekávali. Matka umírá ještě v útlém dívčině věku a otec se znovu žení. Nová macecha je však spíše obětí mocenských zájmů nežli hrozbou pro Orual a její mladší sestru Redival. Macecha záhy umírá při porodu své první dcery. Otec Orual král Trom je člověk vznětlivý a zvláště Orual, coby nejstarší a výjimečně ošklivá dcera, je častou obětí jeho vzteku. Na krále těžce doléhá, že nepočal mužského dědice a časem ocitne i pod tlakem okolních mocností. Neštěstí doléhá na zemi i v podobě sucha a neúrody. Až do tohoto okamžiku žila Orual poměrně štastně. Za vydatné pomoci vzdělaného řeckého otroka, Lišáka, vychová svou nevlastní sestru psyché. Čím více má blíže k nevlastní setře, tím více si nerozumí s vlastní sestrou Redival, která navíc začíná v Psyché, dorůstající do krásy, spatřovat mocnou sokyni. Když už hlad v zemi trvá příliš dlouho, lid se rozhodne vzít odpovědnost do svých rukou a hledá příčinu toho, proč bohyně města Ungit zanevřela na svůj lid. Starý kněz pomocí losů odhalí, že bohyně se hněvá na mladou Psyché, která je pro svou krásu některými uctívána jako bohyně. Je rozhodnuto, Psyché bude odvedena na pusté místo a zde nechána jako oběť, připoutaná ke stromu. Její další osud odpovídá starověkému eposu. Orual nedokáže zabránit obětování své milované sestry a jak je to možné, vydává se na místo oběti, aby alespoň pohřbila její kosti. Zde se však setká setká s Psyché, které je nejen naživu, ale i velmi spokojená, protože žije se svým mužem ve krásném paláci. Její muž je však bůh, syn bohyně Ungit, a přichází k ní vždy až za tmy a ona ho nesmí spatřit. Orual však jejímu příběhu nevěří a snaží se jí přimět k návratu do Glóme. Nakonec setru přesvědčí, aby si na ženicha v noci posvítila, za kterýmžto účelem ji přinesla lampu. Psyché tak tedy učiní, což je jak známo příčinou jejího dalšího nešťastného osudu. Orual však žije dál v Glóme a po smrti otce se stává královnou brzy si díky své moudrosti získá důvěru poddaných a podaří se jí navázat i přátelské styky s novým knězem bohyně Ungit. Její život se tak pomalu kloní k svému podzimu a ona se ve svých snech nemůže zbavit vzpomínky na sestru Psyché. Vzpomíná na ni jako na vlastní dítě, které nadevšechno milovala a které ji bohové svou krutostí sebrali. Tento její hněv je také důvodem proč začíná psát svůj příběh, jako žalobu proti krutým a nelítostným bohům. Ve druhé části knihy ale Orual vypráví o situacích a setkáních které se udály krátce před její smrtí. Natolik změnili její pohled na život, že by chtěla přepsat první část knihy. Je si však vědoma toho, že její čas se krátí a píše proto raději dodatek ve kterém ukazuje nový pohled na svůj život. Pohled vedoucí k odhalení pravdy o sobecké lásce, pohled nabízející usmíření. Usmíření, ale s kým s Psyché, s bohyní Ungit, se sebou?)

Na příběhu antické hrdinky ukazuje C.S. jak velká je touha člověka po lásce a pochopení. O to více z knihy zaznívá, jak bolestně prožívá svou lásku člověk, který lásku nezakusil a který neví jak má milovat. Kolikrát milujeme a věříme, ba víc jsme si jisti, že naše láska je pro onoho milovaného tím nejlepším. Láska Orual k Psyché nám však ukazuje, jak slepá může být láska, která nenásleduje příklad toho, "který nás nadevšecko miloval".