"

Už nějakou dobu kolem mě běží diskuze o tom jestli manželství chránit ústavou nebo jestli manželství uzákonit pro všechny Zatím jsem nenašel odvahu veřejně se vyjádřit k této diskuzi. V rámci této diskuze mě ale zaujal jeden článek, ve které autor klade otázku, kdo ohrožuje naši rodinu. Díky této inspiraci se pouštím do úvahy, co ohrožuje naše manželství: 

- nároky profesního života: Dnešní zaměstnavatelé vynakládají veliké úsilí na výběr nových pracovníků a profesionalizaci pracovníků stávajících. Své pracovníky se snaží všemožně diagnostikovat, úkolovat a zároveň patřičně motivovat. Výsledkem tohoto úsilí je to, že nejeden člověk je opravdovým odborníkem ve své profesi. Sám se rozhodne do svého profesního rozvoje investovat, klade si nové cíle a odměňuje se za vynaložené úsilí. To by samo o sobě nemuselo být ohrožující, potkávám se ale stále častěji s tím, že profesní život člověka naprosto pohltí, stane se dominantní náplní jeho života. Pokud podobným způsobem nezdokonaluje své partnerské dovednosti, nevidí nové cíle v manželském životě nebo dokonce začne ztrácet motivaci pro manželský život, může velmi snadno dojít ke zmatení priorit. Na přední místo se tak dostane profesní růst a úspěch a manželství je na druhé koleji. 

- nedostatek sdílených zkušenosti: Schválně, kdy jste se naposledy s někým bavili alespoň trochu otevřeně o svém/jeho manželství? S někým se možná bavíme o výchově dětí, o vztahu s tchýní, o modlitbě v rodině, o sexu. Ale o manželství? Většina z nás mohla trochu sledovat manželství vlastních rodičů, někdo možná i zajde k rodičům pro nějakou tu radu. Řada lidí ale zůstává v úvahách o vlastním manželství osamocená. Možná manželství přehnaně považujeme za soukromou a tudíž citlivou věc. Možná se bojíme mluvit o chybách a nedostatcích, na které v manželství narážíme. Možná nevíme, jak se druhého zeptat. Možná nám chybí natolik blízké vztahy, abychom se do tématu pustili. Možná to jsou ale jenom výmluvy, jak nerozbít toto tabu. Ale třeba o zmiňované výchově nemáme problém mluvit ani my muži. O manželství se někdy mluví na svatbách, zejména se k němu vyjadřují kněží. Málokdy se o něm mezi sebou baví svatební hosté. Já osobně velmi oceňuji, když mohu čerpat ze zkušeností jiných manželských párů. Stále ale přetrvává můj pocit, že zdrojů a míst pro sdílení těchto zkušeností je v naší společnosti málo. 

- široká konkurence na trhu se štěstím: Novomanželům často přejeme hodně štěstí a zdraví do společného života. Pokud ale vyvýšíme míru prožívaného štěští na hlavní měřítko spokojeného manželství (a obávám se, že tak často činíme), musíme nutně čelit široké konkurenci na trhu se štěstím. Ze všech možných stran se dnes dozvídáme, díky komu nebo čemu budeme zaručeně štastni. Jsou to zejména nejrůznější produkty a služby, mezi kterými vynikají všemožné zážitky a novinky. Pokud bychom ale chtěli konkurovat právě manželstvím, ocitneme se v nerovné soutěži. Manželství prostě nejde nabídnout s 50% slevou, nelze ho zabalit jako 2+1 zdarma, nebo lákat na doručení i o víkendu až do domu. Jenže právě marketing štěstí útočí na naši pozornost a vůli velmi rafinovanými způsoby. A pokud o vlastním manželství začneme přemýšlet ve smyslu: "takto jsem si to nepředstavoval" nebo "měl jsem si ještě najít recenzi o alternativním produktu", nejsme daleko od úvahy, jestli by to taky náhodou nešlo reklamovat. Bohužel podobná myšlenková schémata se nám stále častěji pokouší nabourávat naše myšlenkové pochody a tak ohrožují nejen naše manželství.